Před dvaceti lety se v České republice objevil internet. Byl milionkrát pomalejší, než jak ho známe dnes, a vyhrazený pouze odborníkům na ČVUT. Místo webu mu vládl e-mail, FTP a hlodavci.
Před dvaceti lety, 13. února 1992, se Česká a Slovenská federativní republika oficiálně připojila k internetu. Oficiálnímu připojení ale předcházelo několik měsíců opatrného testování, které spočívalo v datových přenosech pomocí mezinárodního telefonního hovoru do Lince.
První reálné internetové připojení s rychlostí 19,2 kbps získalo ČVUT díky podpoře George Mellon Foundation, která poskytla prostředky na nákup tehdy špičkového vybavení. Při maximální podporované rychlosti by se úvodní stránka IHNED.cz stahovala přibližně 20 minut a k síti nebyl připojený osobní počítač, ale několikatunový sálový počítač.
Připojení české univerzity k internetu musela schválit americká organizace National Science Foundation, která provozovala páteřní síť internetu. Fyzicky spojení mířilo z Prahy do Lince a kromě připojení k internetu sloužila linka k využití další univerzitní sítě BITNET, která fungovala s využitím jiných technologií a spojovala přibližně 500 vysokých škol.
Web nikdo neznal
ČVUT se k internetu připojilo jen několik měsíců po představení technologie WWW, první čeští uživatelé internetu s ním ale do styku nepřišli. Nejpoužívanější službou byl e-mail v čistě textovém režimu, přenášet šlo i libovolné soubory v protokolu FTP a uživatelé se mohli prostřednictvím služby Telnet přihlásit k informačním systémům na vzdálených univerzitách.
Ještě před příchodem webu na českém internetu fungovala také služba Gopher (hlodavec), která usnadňovala hledání dokumentů a dalších informací díky hierarchické struktuře odkazů.
V prvních letech dostupnosti internetu na ČVUT se s novou technologií seznámila řada významných osobností českého webu. Nechyběli mezi nimi ani František Fuka nebo Eduard Hlava. “Někdy v 1994–1995, myslím, že v prváku na ČVUT FEL, jsem na Karláku v počítačové učebně poprvé viděl terminál, kde se dalo přinetit kamsi a kde se dal napsat a poslat první e-mail. Všechno v textovém režimu, příkazová řádka a nějaký základ poštovního klienta. Postup jsem měl napsaný na papírku,” vzpomíná Eduard Hlava, který vede společnost Neternity a 5 let řídil internetové aktivity v Economii.
Svébytnější bylo první seznámení s internetem pro Františka Fuku: "Mé první připojení k internetu proběhlo z DOS přes 1200baudový modem do školního počítače a skrz něj do internetu. Stahoval jsem jenom pornopovídky. K jiným věcem jsem se dostal, až když jsem začal používat Windows 3.1 a webový prohlížeč Netscape 2.”
FERNET nevznikl, místo něj máme CESNET
Připojení jednoho místa v Praze k Internetu (tehdy se psal ještě zásadně s velkým I) bylo jen začátkem. K internetu se chtěly dostat i další instituce, ale problém byl v absenci infrastruktury.
Kvůli rozšiřování internetu, tehdy fungujícího jako akademická síť bez vlivu komerčních subjektů, vznikla organizace FESNET – Federal Educational and Scientific Network. Původní návrh názvu česko-slovenské národní sítě byl předtím jiný, místo slova Scientific (vědecká) obsahoval slovo Research (výzkumná). Zkratka FERNET ale neměla šanci na širokou podporu.
Z FESNET se staly dvě organizace a dvě sítě kvůli přípravě na rozpad republiky. Na Slovensku se internet rozvíjel díky aktivitám SANET, v České republice již v roce 1993 CESNET zahájil provoz české páteřní akademické sítě.
CESNET zásadně ovlivňoval vývoj českého internetu do roku 2000, tehdy prodal komerční síť telekomunikačnímu operátorovi Contactel a o rok později i díky utrženým 645 milionům korun zprovoznil síť CESNET 2 s rychlostí jeden gigabit. Po dalších deseti letech už CESNET v rámci akademické sítě testuje datové přenosy o rychlosti 100 gigabitů za sekundu.
Komerce a uživatelé
Pro domácí uživatele se internet alespoň částečně pro ty největší nadšence otevřel v druhé polovině devadesátých let. V té době se internet dostal i na první střední školy (jednou z nich byla Střední škola informačních a knihovnických služeb, dnešní VOŠIS). Cena připojení přes telefonní linku se pohybovala v řádech tisíců korun.
V roce 1996 už se objevily i první významné české webové projekty – Seznam.cz a zpravodajský server (dnes by snesl spíše označení blog) Ondřeje Neffa Neviditelný pes a zpravodajský server Svět Namodro. O dva roky později přibyl zpravodajský server Novinky.cz a v USA Google.
V roce 1999 vznikl server IHNED.cz. Tento rok byl pro český internet výrazný díky nabídce "internetu zdarma“ – uživatelé nemuseli platit za připojení k internetu jako takovému, platili pouze telefonní poplatky. Příchod vysokorychlostního internetu do Česka dlouhodobě blokoval Český Telecom, který nechtěl investovat do technologie DSL.
První omezený test v Praze Telecom spustil roce 2001, první komerční nabídku služeb představil před deseti lety, v květnu 2002, s cenou kolem dvou tisíc korun za měsíc s omezeným množstvím přenesených dat. K reálnému spuštění komerčního provozu ADSL došlo až po pomalém zásahu ČTU v lednu 2003. Nejnižší tarif byl asi 10x rychlejší než první připojení ČVUT do Lince a stál 1600 korun plus poplatky za pevnou linku.
Telecom, dnes už Teléfonica, v nastávajících letech připojení několikrát zrychlil a snížil jeho cenu, při porovnání s vývojem rychlosti a kvality připojení akademických sítí však dramaticky zaostává. Aktuální rychlosti připojení přes ADSL dosahují v průměru rychlosti pěti megabitů za sekundu, jsou tedy jen 25x vyšší než rychlosti nabízené před deseti lety. Oproti statisícovému nárůstu rychlosti v akademických sítích.
Abychom ale byli spravedliví – srovnávat páteřní síť s vedením ke koncovým uživatelům není úplně fér. Mezery v oblasti investic právě do takzvané poslední míle jsou ale zjevné. Rychlosti ADSL totiž konkurují i mobilní technologie – sítě standardu LTE, které začínají být běžně dostupné ve velkých městech USA i v sousedním Německu, nabízejí v reálném provozu srovnatelné rychlosti jako ADSL ve vzdálenosti 1,5 km od ústředny. Ale to je zase jiný příběh.
